Chtěl jsem se jen naučit pořádně německy a nakonec začal pracovat v Bavorsku [rozhovor]

S Honzou se setkáváme nad němčinou již dva roky, z čehož je ten poslední půlrok takzvaně dost fičák. Honzův život se totiž díky němčině otočil vzhůru nohama. Ze středních Čech se přestěhoval do malého bavorského města a začal tam pracovat u svého vysněného zaměstnavatele. Zní to trochu jako pohádka, která se stala lusknutím prstu, viďte? Tak úplně to nebylo. Honza svému štěstí musel jít naproti, ale shodli jsme se, že se všechno odehrálo rychleji, než jsme si původně dokázali představit.

Z jeho úspěchu mám jako jeho lektorka němčiny nepopsatelnou radost a řadím ho k jednomu ze svých největších pracovních úspěchů roku 2021. O to víc jsem ráda, že vám o své cestě do Německa teď Honza bude vyprávět.

Máme spolu němčinu už 2 roky a Vy jste za tu dobu ušel neskutečnou cestu. Pojďme se podívat na její začátek. Proč jste mě v lednu 2020 oslovil, abych Vám pomohla naučit se německy?

Oslovil jsem Vás z důvodu mého věčného začínání učení se němčiny před nějakou cestou do německy hovořící země. Chtěl jsem říci více než jen „Guten Tag, Danke, Auf Wiedersehen“.

Jak jste na tom se svou němčinou tehdy byl?

Na to je jednoznačná odpověď – věčný začátečník.

Ačkoliv jsem se díky svým rodičům začal učit němčinu už na základní škole, nebylo moc možností jejího využití. Nemohlo se nikam moc jet, těžko aspoň do východního Německa. Takže motivace a vidina něčeho kromě biflování nebyla.

Pamatuju si, jak jste se před rokem a půl chystal se svou rodinou na dovolenou do Švýcarska. Trénovali jsme jazykové situace, které by při cestování mohly nastat, a Vy jste se všechno učil skoro jako básničku. Jak to vidíte zpětně?

Ano, to pro mě byla velká pomoc. Jsem rád připraven na možné situace, které mohou nastat. Samozřejmě že i přes nejlepší plán ne vždy vše vyjde podle něj. Jsou to spíš takové mantinely, ve kterých se chceme držet.

Vzpomínám si, jak jste pro mě před naší cestou vyhledala skvělé video s automatem na jízdenky do vlaků SBB. Při tom jsem si zapamatoval i pár nových slovíček, která i Vy běžně používáte a už je máte zažité, protože žijete už nějakou tu dobu v Německu. Nácvik reálné situace nakupování Travell Passu na přepážce byl pro mě zkouškou nanečisto v klidu a bezpečí.

Jako introvert mám vždy v cizojazyčných opravdových situacích takový blok, kde když dojde na lámání chleba, absolutně na nic si nejsem schopen vzpomenout. To se už krátce po výuce s Vámi totálně změnilo a neměl jsem problém si s rodinou na dovolené sednout do restaurace a o vše si říct a vyřídit.

Předala jste mi tak důležité běžně používané zkušenosti, které se v žádné knize ani učebnici nedočtete. A taky jste mi pořád opakovala, že to dokážu (a že je fuk, když s chybama), že jsem tomu začal věřit.

Dnes pracujete v Německu a domluvíte se více či méně v každé situaci. (Ano, Honzo, vím, že ne v každé a že se kolikrát pořádně zapotíte, ale ani moje tričko při komunikaci v bavorštině po takových letech tady nezůstane vždy suché.) Kde se zrodila myšlenka, že chcete pracovat v zahraničí?

Myšlenka na práci v zahraničí v mojí hlavě žila velmi dlouho, ale vždy se odsunula do pozadí, protože bylo přednějšího něco jiného a pokaždé do toho něco nečekaně vstoupilo. Navíc hlavní moje výmluva byla, že musím umět mluvit, abych se mohl ve svém oboru uplatnit i v cizině.

Vím, že Německo nebylo úplně Vaší volbou číslo jedna. Je to tak?

Ano, cílem nebylo nikdy jednoznačně Německo, ale všechny alpské země, ve kterých se hovoří německy. Já a moje rodina máme rádi hory, a především Alpy. Je velký rozdíl mezi lidmi ve městech a mimo ně. Mimo města jsou lidé více v klidu a nemají problém se s vámi dát do řeči, případně jsou velice ochotní pomoci. No a při návštěvách takových oblastí padla ta myšlenka, že by bylo krásné žít a pracovat v nějaké z těchto zemí.

S tréninkem a přípravou na pohovor jsme začali víceméně lážo plážo v březnu 2021 a na konci léta jste podepisoval pracovní smlouvu se svým novým zaměstnavatelem. Když se poohlédnu na tu dobu zpět, příjde mi to celé až neuvěřitelné. Vyprávějte nám trochu o tom, jak celý proces ucházení se o práci probíhal?

Máte pravdu, nejdřív jsme se začali soustředit na životopis. To bylo opravdu hodně v klidu psané, na později, až to bude potřeba. Během jeho tvorby jsem si uvědomil, co chci a co je pro mě v práci důležité, co jsou moje silné stránky a že mám dost co nabídnout.

Řekli jsme si, že nebudeme tlačit na pilu, ale že se zkrátka sem tam podívám na nějaký inzerát, abych si udělal představu, jaké mám za hranicemi možnosti a šance. Snad se nebudete zlobit, když použiji Vaše slova: „Musíte Anschreiben a Lebenslauf napasovat na konkrétní pracovní nabídku.“ V tento moment se lidově řečeno začal pomalu rozjíždět vlak. Začal jsem vybírat realisticky pracovní pozice odpovídající mým zkušenostem a oboru, ve kterém pracuji řadu let. Přeci jen jsem si říkal, že když už neoslním bezchybnou němčinou, musím umět to, co budu dělat, a němčina se přitom bude zlepšovat.

Věci se daly do pohybu ve chvíli, kdy atmosféra v mé práci nepříjemně houstla a já začal bilancovat.

V tu samou chvíli jsem shodou náhod objevil pro mě zajímavou pracovní nabídku. Ačkoliv velká firma, tak pořád rodinná, a navíc se jednalo o značku, která je pro mě velice zajímavá, ne-li srdcová. Zde se vše zrychlilo a já musel během chvíle dát dohromady motivační dopis, aktuální fotky a životopis. Po odeslání odpovědi na pracovní nabídku jsem se uklidnil slovy: „Proč by se měli ozvat zrovna mně, někomu z Čech, když v Německu je spousta lidí, kteří určitě projeví zájem?“

To jsem se velmi spletl. Neuběhl ani týden a čekala na mě odpověď v e-mailu: „Rádi bychom Vás pozvali na pohovor.“ Tady vlak nabral vysokou rychlost a řítil se z kopce dolů. Na pořadu dne byla slova jako PANIKA, STRACH, OSTUDA.

Tady jste mě hodně zachránila nejen svými zkušenostmi s pohovory v němčině a znalostmi německé mentality, ale i velkou psychickou podporou. Ta mi dodala odvahu prezentovat se v cizí zemi v cizím jazyce. Fandila jste mi jak Vy, tak i Vaše rodina, za což Vám hodně děkuji.

Na pohovor jsem jel s tím, že přece o nic nejde, a vlastně jsem nebyl ani nervózní. Chtěl jsem to prostě zkusit, přesto všechno jsem měl na paměti, že nechci udělat ostudu ani sobě, ani nám Čechům obecně.

Příprava proto byla nejen intenzivní, ale i interaktivní, kdy jste mi přes WhatsApp nahrávala otázky jako z reálných pohovorů a já Vám na ně odpovídal. Nebylo to jen suché „tohle se naučte a hotovo“. Byl jsem upřímně šťastný, že jste mě nenechala ve štychu, ale že jsme v tom byli spolu a já celou dobu cítil Vaši podporu.

Pohovor probíhal skvěle. Padaly otázky, na které jsme trénovali, a já měl připravené odpovědi.

Nakonec jsem byl pozván i do druhého kola, kde se rozhodovalo už jen mezi dvěma kandidáty. Vnímal jsem to jako velký úspěch a za žádnou cenu jsem to před cílovou linií nechtěl vzdát nebo pokazit. Následující týden bylo rozhodnuto. Vybrali si mě.

Již 5 měsíců žijete a pracujete v Bavorsku a na víkendy jezdíte za rodinou do Čech. Jak se Vám tam líbí? Co Vás překvapilo na životě v Bavorsku, komunikaci v práci atd.?

Přestože nepracuji a nebydlím v Alpách :), podařilo se nám sehnat byt v novostavbě na úpatí bavorského lesa v menším městečku. Hledání bytu v Německu by bylo na další příběh. Byla to jedna z věcí, která mě hodně překvapila, jak nedostatkem bytů, tak vybíráním si ze zájemců. Opět se mi potvrdil rozdílný přístup lidí ve městě, kde pracuji, a mimo něj, kde bydlím.

V práci mám to štěstí, že jsem se dostal do skvělého týmu, který funguje jako velká rodina, a podporují se vzájemně. Je to úplně jiný přístup, než na který jsem byl zvyklý doposud.

Je mi velkou radostí smět říci, že jsem na cestě za Vaším úspěchem jako Vaše lektorka hrála důležitou roli. V čem vidíte ten největší přínos toho, že jste se neučil sám, ale investoval jste do hodin němčiny se mnou?

Ano, sehrála jste důležitou roli nejen v mém úspěchu s novou prací, ale také v mé schopnosti v pohodě zvládat v němčině běžné situace. Vzpomínám si, jak jste sama podnikla cestu do Berlína a při parkování si vzpomněla na mě a vytvořila malý fotoseriál s parkovacím automatem. Ne že bych fungování v denním režimu neuměl, ale v cizí zemi a frontě spěchajících lidí není optimální studovat nápisy na automatu. Proto jsem byl v tu chvíli tak rád, že se na takovéto situace můžu díky Vám v našich hodinách připravovat prakticky.

Tím, že již dlouho žijete v Německu, nepředáváte mi jen nějaký strohý přednes učebnice, ale takovou němčinu, kterou se opravdu mluví na ulici, v obchodě, na poště, na úřadě, ale i v práci.

Němci sice vypadají stejně, ale mentalitu mají úplně jinou. Díky tomu, že v Německu tak dlouho žijete, německému prostředí a jejich mentalitě skvěle rozumíte. A to se mi moc líbí a baví mě to.

Výuka s Vámi je pro mě klidné zábavné takřka rodinné prostředí, kde člověk nemá problém mluvit, i když si není jistý a dělá chyby. Němčina mě díky výuce u Vás tak nadchla, že si jako koníček ve volném čase vyhledávám některé její dialekty.

Milý Honzo, ani nevíte, jak velkou radost při čtení Vašich odpovědí mám a jak v duchu Váš obrovitánský úspěch slavím. Děkuju Vám za sdílení Vašeho příběhu a upřímná slova. Přeju Vám i Vaší krásné rodině všechno nejlepší na nové životní cestě a nám dvěma i nadále spoustu veselých společných hodin nad němčinou.

To je panečku příběh, viďte? I když ho čtu už poněkolikáté, stále se musím usmívat, jako by přede mě někdo právě postavil talíř s palačinkama. Honza to zvládl tak skvěle. Často spolu mluvíme, tak vím, že i když s němčinou ještě občas dost zazápasí, díky jeho odhodlanosti a mé podpoře si je přesto stále jistější v německých kramflecích. … Nemusíte se hned ucházet o práci v Německu, ale jestli se chcete při komunikaci v němčině také začít cítit sebejistě, netápat stále nad slovíčky a zažít ten pocit, že si povídáte v klidu, aniž by vám srdce chtělo vyskočit z hrudi, pak vás srdečně zvu do KONVERZAČNÍHO KURZU. Zapište se nezávazně na můj seznam a až zveřejním jeho další termín, vy o něm budete vědět jako první. >>